Příklady dobré praxe online vzdělávání v matematice

V průběhu roku 2020, vlivem omezení prezenční výuky v důsledku opatření proti šíření onemocnění cov-19, 
došlo k poměrně zásadní změně role digitálních technologií ve vzdělávání. Na všech stupních a typech škol, od základních po vysoké, se staly klíčovým prvkem zajištění každodenní výuky, jak po stránce její organizace, tak i po stránce sdílení a interpretace vlastního vzdělávacího obsahu.  

Distanční výuka se z příležitostné, na základních a středních školách vesměs raritní, formy stala formou standardní, na dlouhou dobu dokonce formou jedinou možnou. Povinnost poskytnout v odpovídajících situacích tuto formu výuky svým žákům uložila školám novela školského zákona, která vstoupila v platnost 25. 8. 2020.  

Klíčovým prostředkem realizace distanční výuky se staly digitální technologie. Počítač vybavený vhodným softwarem, kamera, mikrofon, grafický tablet a další digitální prostředky se staly nutnou součástí výkonu učitelské profese. Nebyl čas ptát se, kdo a jak je připraven. Všichni museli jít do akce, bez ohledu na jejich aprobaci, dosavadní zkušenosti s online výukou, úroveň digitální gramotnosti či povahu jejich vztahu k technologickým novinkám. Z učitelů se ze dne na den stali autoři scénářů i přímí aktéři online vyučovacích hodin. Někteří navázali na své dosavadní zkušenosti s využitím digitálních technologií ve výuce, jiní začínali od začátku. Objevily se rozličné přístupy k realizaci online výuky, jak po stránce technické a softwarové, tak i po stránce metodické. Řada učitelů začala hledat své originální přístupy k aktivizaci žáků tak, aby eliminovali čistě instruktivní charakter výuky, ke kterému online režim komunikace s žáky přirozeně inklinuje .  

Nečekaný a naprosto bezodkladný požadavek zvládnutí realizace distanční výuky prostřednictvím digitálních technologií nastolený vyšší mocí přišel shodou okolností v době, kdy vrcholí dlouhodobě plánovaná revize kurikula ICT, viz RVP ICT 2018, RVP ZV 2021 a Edu.cz: Revize 2021, v jejímž důsledku je akcentován význam všech vzdělávacích předmětů pro rozvoj digitální gramotnosti žáků. Mimořádná situace přinesla řadu nových poznatků, řešení, i otázek jak na individuální úrovni pro každého z nás, vždyť mnohé až tato situace přivedla na cestu přirozeného využívání digitálních technologií ve výuce, tak i na odborné úrovni, kde nastolila nové úkoly pro odborníky na užití technologií ve vzdělávání, oborové didaktiky, pedagogy a psychology. Je potřeba jasně pojmenovat pozitivní i negativní dopady distanční výuky samotné i různých přístupů k její realizaci, jak na znalosti a dovednosti žáků, tak i na jejich sociální kompetence a zdravý duševní i tělesný vývoj. Dílčí zkušenosti žáků a učitelů s distančním vzděláváním realizovaným ve 2. pololetí školního roku 2019/2020 i s pojetím vzdělávání na počátku školního roku 2020/2021, spolu s doporučeními k realizaci distanční výuky pro školy, rodiče i zřizovatele doplněnými o odkazy na konkrétní metodické materiály ve formě webinářů, článků, podcastů apod., jsou popsány například v tematické zprávě České školní inspekce.  

Výsledkem důkladné analýzy období, v němž distanční výuka byla jedinou možnou formou vzdělávání na všech stupních škol, by mělo být zúročení efektu mimořádné situace ve prospěch všeobecného pokroku ve vzdělávání, i v dobách běžných, které nás jistě brzo čekají. Věříme, že tato příručka k tomuto procesu alespoň malým dílem přispěje. Důležitou roli v této reflexi hraje zasazení celé situace distančního vzdělávání v našich školách do mezinárodního kontextu. V této souvislosti stojí bezesporu za pozornost sekundární analýza České školní inspekce, zaměřená na podmínky českých žáků pro distanční výuku v mezinárodním srovnání a komparaci národních dat a informací s vhodnými mezinárodními podklady dle zjištění z PISA 2018, doplňkově též TIMSS 2019 a TALIS 2018. 

Účelem zde uvedených příkladů dobré praxe je představit postupy, které se osvědčily druhým a které mohou pro ostatní učitele sloužit jako inspirace, ale i jako předmět diskuse a dalšího rozboru. Nejsou míněny jako nějaké univerzální vzory, které by měly být nekriticky přebírány. Autoři příručky jsou si vědomi toho, že je přirozené a z odborného hlediska nutné podrobit takové autentické dokumenty o výuce, jakými jsou příklady dobré praxe, detailní didaktické analýze, která by poskytla vodítko pro kritické posouzení i efektivní interpretaci nabízených postupů. Zodpovědné provedení takové analýzy však vyžaduje nemalý čas, jak pro rozbor samotných postupů, tak i pro jejich ověření. Příručka proto přináší pouze samotné příklady dobré praxe. Jejich zevrubné didaktické analýze a reflexím ověřování představených postupů pak může být věnována samostatná publikace, na příručku navazující. Na jejím vzniku se může podílet každý čtenář této příručky tím, že své komentáře a podněty sdělí prostřednictvím uvedených kontaktních údajů editorovi publikace nebo přímo autorovi příslušného příkladu dobré praxe.